Kamýk
Ves Kamýk je prvně zmiňována v roce 1359, kdy Švihovsko doznává výraznější nárůst středověkého osídlení.
V širším okolí obce se nachází dvě skupiny pravěkých mohyl. Z první skupiny byla v roce 1857 otevřena jedna mohyla náležející halštatské kultuře. Výzkum byl proveden na žádost hraběte Eugena Černína z Chudenic. Mohyla dosahovala průměru asi 20 metrů a po obvodu měla kamenný věnec. Obsahovala celkem 15 keramických nádob a železné předměty. Nálezy byly uloženy v černínské sbírce na zámku v Petrohradě u Loun, kde v roce 1915 stejně jako četné další archeologické nálezy podlehly ničivému požáru.
Z druhé skupiny mohyl prozkoumal v roce 1915 Dr. Karel Hostaš, zakladatel klatovského muzea, dvě mohyly, obě pocházející ze střední doby bronzové. Kromě keramické misky nalezl v obou mohylách bronzové předměty – dýku, jehlice, nůž, náramky, břitvu a fragment závěsku. Uvedené předměty jsou nyní vystaveny ve stálé expozici Okresního muzea v Klatovech.
---------------------------
První zmínky o Kamýku (neboli Kamejku, nebo Nový Kamejk, nebo Kameník) se v písemných dokumentech datují z 12. stol., kdy to byla tvrz, jejímiž majiteli byli rytíři Kamýčtí ze Stropčic. Tvrz chránila stezku v poříčí řeky Úhlavy, vedoucí z Bavor přes Janovice a Klatovy dále do vnitrozemí proti nepřítelům a lupičům ze sousedního Bavorska.
Později býval Kamýk samostatným deskovým statkem. V roce 1342 patřil panu Vilému ze Švihova.
V průběhu let následujících až do zrušení roboty v roce 1948 se vystřídalo v Kamýku mnoho majitelů.
První zmínka o počtu chalup v Kamýku je z roku 1640.
Tehdy z pěti chalup z Nového Kamejku platili vrchnosti ročně 2 ı/² kopy grošů, 10 slepic, 5 kuřat a kromě toho měl každý dospělý obyvatel povinnost 3 dny v týdnu na robotu.
Stejně tomu tak bylo i v roce 1706.
Roku 1713 měl Kamýk 13 popisných čísel s 87 obyvateli. Ke Kamýku náležel též mlýn „Světlík“, který stával u „Velkého rybníka“, kde je dnes osada Hráz.
Mlynářem byl Emil z Komošína, který padl v roce 1421 v bitvě s Turky pod Vyšehradem.
V letech 1713 až 1772 bylo v obci již 12 chalup. Na robotu chodili obyvatelé ke dvoru v Kamýku, do Švihova nebo do Červeného Poříčí, z Těšnice chodili na robotu na měcholupské panství.
Od roku 1725 do roku 1954 se v obci vystřídalo 30 starostů.
V roce 1921 činila katastrální rozloha obce 554 ha, z toho 336 ha lesů, které patřily Eugenu Černínu z Chudenic. Popisných čísel bylo 35 ( Kamýk + Těšnice ) se 185 obyvateli.
V okolních lesích byla vždy hojnost zvěřě. V létě bývalo několik honů na koroptve, na podzim byly dva hony na zajíce. Bývalo střeleno 400 – 500 zajíců, 20 – 30 kusů srnčí zvěře a mnoho bažantů a tetřevů. Všichni obyvatelé obce se živili rolnictvím, z řemeslníků byl ve vsi pouze kovář a několik zedníků.
Celkově byla obec proti jiným obcím chudší, protože v půdě bylo mnoho kamene a výnosy z polí nebyly tak velké jako jinde, kde jsou pole na rovině. Většina polních prací se prováděla bez mechanizace. Na polích musela pracovat vždy celá rodina.
V červenci roku 1914 byla vyhlášena mobilizace. Ze vsi odešlo do války 15 mužů, nevrátilo se jich 7.
Na polích pracovaly jen ženy s dětmi.
Musely se odvádět vysoké dávky obilí, píce, brambor a masa.
Lidé, aby uhájili vlastní obživu, museli obilí a mouku zakopávat, zazdívat v domech, nebo ukrývat v lesích.
V další těžké době pro náš národ - r. 1939 - 1945 odešli z obce na nucené práce p. Josef Kalčík, pan Václav Čech z č.p. 3 a pan Josef z č.p. 25.
V té době však nedošlo k žádné persekuci ani k zatčení a s odstupem času lze tvrdit, že všichni občané v Kamýku i v Těšnici si navzájem důvěřovali a nebyli mezi nimi žádní udavači, ani kolaboranti.
V prvních porevolučních dnech v květnu 1945 byl v obci ustaven 9-ti členný Místní národní výbor v čele s předsedou Václavem Mikulášem.
V květnu 1946 začala elektrifikace obcí Kamýk a Vosí, která se však protáhla až do července 1947. První žárovky se rozsvítily už o Vánocích 1946.