Městský úřad Švihov, Město Švihov, IČ 00256153,DIČ CZ00256153
Náměstí Dr. E. Beneše 38
340 12   Švihov

telefon: 376 393 244
fax: 376 393 244, IDDS x63ba4c

mu@svihov.jz.cz,
mu-svihov@klatovsko.cz

http://www.svihov.cz

Úřední hodiny:
Po, St: 7.30 - 17.00
Út, Čt: 7.30 - 16.00
Pá: 7.30 - 14.00


rss  | mapa serveru  | 


Lužany

 

Zámek

 

Zámek Lužany stojí uprostřed lužních lesů na břehu řeky Úhlavy. Podobných menších zámečků, jako jsou Lužany, je v české kotlině rozseta celá řada. Ovšem lužanská stavba má svébytný kolorit.           Na místě dnešního zámku stála v roce 1245 dřevěná tvrz, která byla v roce 1753 přestavěna v jednopatrový renesanční zámek. Na počátku 19. století byl renesanční zámek barokně přestavěn. Lužanský zámek, k němuž patřilo panství s několika vesnicemi a dvory, měnil během staletí často majitele.

V roce 1886 koupil zámek i panství Josef Hlávka pro svou matku Annu a později se sám stal jeho majitelem. V letech 1886 – 1887 nechal Hlávka část původní renesančně – barokní stavby zbourat. Na jejím místě postavil novostavbu o dvou podlažích, jejíž půdorys navrhl do tvaru písmene Y.        Z původní barokní věže byla vybudována dominantní šestipatrová velká věž s hodinami.

Současně s přestavbou přistavěl Josef Hlávka k zámku, jako samostatné křídlo, jednopatrovou kapli, zasvěcenou Panně Marii, sv. Václavovi a sv. Antonínovi. Po vysvěcení kaple v roce 1887 složil Antonín Dvořák, který na zámku často pobýval, Mši D – dur, známou jako „Lužanská“.

Obytná část budovy je navržena jako severoitalská vila, v jejímž přibližném středu se nachází reprezentační schodiště, kterým se vchází do prvního patra, kde se dodnes nachází Hlávkův původní byt. Ten tvoří modernizovaná velká kuchyně, pracovna, sál Českého kvarteta, malý salonek, knihovna, malá jídelna a ložnice s koupelnou. Interiér Hlávkova lužanského bytu je jedním z mála a možná dokonce jediným zachovaným obytným prostorem v České republice, který má veškerý mobiliář a štukovou výzdobu včetně výmalby provedenou ve stylu novorenesance.

Ve všech prostorách zámku se nachází řada vzácných uměleckých děl, zejména portrétů Josefa Hlávky, jeho současníků a přátel. Některé z nich jsou dílem Hlávkových hostů, zejména Vojtěcha Hynaise, Maxe Švabinského, Josefa Václava Myslbeka nebo Julia Mařáka.

V pravém křídle zámku jsou umístěny pokoje pro Hlávkovy hosty, ve kterých pobývali Antonín Dvořák, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Myslbek, Max Švabinský, Josef Suk, Oskar Nedbal, Antonín rytíř Randa a mnozí další významní umělci, vědci i veřejní činitelé konce 19. století.

V přízemí zámku je umístěna expozice, která je věnována dílu a odkazu Josefa Hlávky.

Ke konci 19. století započal Hlávka s plánovitou tvorbou zámeckého parku. Skupoval pozemky, většinou neplodné mokřiny, vysušoval je, melioroval, kultivoval a vysazoval stromy tak, aby daly základ krásnému prostředí krajinářského parku. Celý proces trval více než 35 let. Z té doby se v parku zachovala celá řada vzácných dřevin, dubů, olší, lip i bílých topolů. Mezi nejvzácnější stromy zámeckého parku patří liliovník tulipánokvětý, mohutný strom s krásnou stavbou koruny, příbuzný známé magnólii. Dále zde nalezneme Ořešák černý, Jinan dvoulaloký nebo Metasekvoj tisovcovitou. O stromy v parku je pečováno i v současnosti. Vysazují se nové stromy, běžné i vzácné, aby byla zajištěna existence parku i v budoucnosti.

Zámek Lužany není určen k návštěvám pro širokou veřejnost. Na základě poslední vůle Josefa Hlávky je zámek od roku 1908 vlastnictvím nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Péčí správní rady Nadání byl zámek v posledních letech restaurován. V současnosti se na zámku konají zasedání řídících orgánů Nadání, předávány jsou zde ocenění nesoucí Hlávkovo jméno významným českým vědcům a umělcům i vynikajícím vysokoškolským studentům. Na zámku se konají vědecké konference a semináře, jednají zde i kolegia rektorů Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického, Akademie věd České republiky a dalších vysokých škol a vědeckých institucí.

V zámečku se nachází zvláštní rekvizita: Penězovod. Vybudoval ho Josef Hlávka v druhé polovině svého života. Penězovod je umyvadlo, do něhož se v prvním patře hodí těžší mince a ta vypadne v podobném zařízení před vstupem do zámku. Takovým způsobem Hlávka obdarovával poutníky a prosebníky.

A co by to bylo za zámek, kdyby na něm čas od času nestrašilo. Proslýchá se, že se před čtvrtou hodinnou ranní probouzí duch stavitele a v interiéru jsou slyšet jeho důstojné kroky. Akustickou iluzi potvrdili i vážení profesoři a pohlaváři Akademie věd, kteří na zámku přenocovali.

 

Josef Hlávka

Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 v městečku Přeštice. Jeho rodný domek stojí dodnes jen pár kroků od velkolepého chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Jako malý chlapec obdivoval jeho krásné barokní linie, a to možná rozhodlo o jeho životním povolání i poslání: být stavitelem. Po středoškolských studiích vystudoval architekturu na vídeňské Akademii. Byl tam vynikajícím studentem, získal několik ocenění, především tzv. Římskou cenu, která mu umožnila cestovat po Evropě a studovat různé architektonické slohy. Po návratu do Vídně dostal darem od českého stavitele Šebka stavební firmu, získal koncesi a stal se vídeňským stavitelem. Hlávka měl odmalička smysl pro všechno praktické, byl geniálním stavbyvedoucím, nic mu nepřipadalo nemožné, a navíc měl nutkání nic neponechávat náhodě. Spoléhal výhradně sám na sebe, z čehož pramenila posedlost prací a cílevědomá aktivita. Byl to velmi pracovitý muž, což možná mělo za následek, že jej v jeho 37 letech postihla náhlá mozková příhoda a dalších 11 let zůstal ochrnutý, což ovšem neovlivnilo jeho činnorodost. V roce 1873 odešel do ústraní a stal se bohatým soukromníkem. Věnoval se odborné a teoretické činnosti v oboru záchrany a obnovy historických památek. Např. v roce 1890, po velké povodni v Praze, kdy byl stržen Karlův most, vypracoval projekt jeho záchrany a též jej financoval. Pohyboval se v sedě a důsledně uplatňoval své myšlenky. Zemřel v požehnaném věku 11. března 1908.

Josef Hlávka je v novodobé historii českého národa největším mecenášem. Hlávkově diplomatickému umění a jeho finanční podpoře vděčí za existenci „Česká Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze“ a později „Národohospodářský ústav“. Pro nadané, leč nemajetné studenty postavil a studentům prostřednictvím jejich spolku věnoval „Studentské koleje českých vysokých škol pražských“.Bez Hlávkovy pomoci by neexistovala řada institucí a ústavů, z nichž některé existují dodnes. Bez Hlávkovy štědrosti by nevznikla mohutná literární, hudební, malířská či sochařská díla, která nás dodnes oslovují a patří do pokladnice české kultury.

Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří například budova Dvorní opery ve Vídni, areál řeckokatolické církve v Černovicích na Ukrajině, Zemská porodnice v Praze, zámek v Lužanech,  vídeňský mázhaus, paláce nebo nadační domy v Praze, ve Vodičkově a Jungmannově ulici. Jeho stavby byly realizovány v novogotickém nebo novorenesančním slohu. Také se stal se například uměleckým poradcem dostavby Svatovítského chrámu, konzultantem při přestavbě hradu Karlštejn a zabezpečovatelem restaurátorských prací při obnově Vlašského dvora a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Nakonec přišla stavba, díky níž má studentská omladina jméno HLÁVKA trvale zafixované v paměti, i když mnohdy vlastně neví, kdo skutečně Hlávka byl. Jsou to slavné Hlávkovy koleje. Mají setrvalou historii a jedinci, kteří v uvedených prostorách žili, studovali, přespávali a zároveň se stravovali, mohou na zakladatele vzpomínat jen v dobrém.