Městský úřad Švihov, Město Švihov, IČ 00256153,DIČ CZ00256153
Náměstí Dr. E. Beneše 38
340 12   Švihov

telefon: 376 393 244
fax: 376 393 244, IDDS x63ba4c

mu@svihov.jz.cz,
mu-svihov@klatovsko.cz

http://www.svihov.cz

Úřední hodiny:
Po, St: 7.30 - 17.00
Út, Čt: 7.30 - 16.00
Pá: 7.30 - 14.00


rss  | mapa serveru  | 


Klatovy

 

V jihozápadní části České republiky na Drnovém potoce, na mírném návrší, obklopené zalesněnými kopci se rozkládají Klatovy. Původně byly Klatovy malou vsí na staré obchodní stezce vedoucí z Bavorska do Čech. Okolo roku 1260 král Přemysl Otakar II. povýšil osadu na královské město. Rozvinuté řemeslo, výroční trhy, právo vybírat clo, soudní pravomoc, silné opevnění a další městské prvky vytvořily z Klatov středisko širokého okolí. Město mělo pravidelný šachovnicový půdorys s velkým čtvercovým náměstím a důsledným městským opevněním zdokonalovaným v průběhu 13. - 16. století.

V roce 1419 se klatovský lid vzbouřil proti církvi. Tehdy byl zbořen a vypleněn dominikánský klášter i křížovnická komenda a Klatovy se staly pevnou oporou táborsko – sirotčího svazu. A i když v roce 1464 zničil rozsáhlý požár všechna tehdejší předměstí, nadále patřily Klatovy mezi nejvýznamnější husitská města.

Později podporovaly krále Jiřího z Poděbrad a přispěly k odražení bavorského vpádu do Čech u Nýrska v roce 1467. Město postupně koupilo několik vesnic v okolí, bohatství rostlo a to vyvolávalo rivalitu okolních feudálů.

Za účast na protihabsburském povstání roce 1547 byly Klatovským městské statky zabaveny. Nedlouho po jejich vyplacení byly nově konfiskovány, když se město stojící na straně stavů za Českého povstání muselo v roce 1620 vzdát císařskému vojevůdci Marradasovi.

Po tragické bitvě na Bílé hoře roku 1620 ale začalo kruté období i pro Klatovy. Konfiskace jmění, násilné pokatoličtění, vpády cizích vojsk, rekvizice, výpalné a četné požáry v době třicetileté války zanechaly v Klatovech velké stopy.

Spásou pro Klatovy byl až příchod Jezuitů v polovině 17. století, kteří se snažili převést protestantské obyvatelstvo na katolickou víru. Jezuité se přičinili jak o rozkvět města samého, tak i o rozkvět vzdělanosti. Vybudovali zde řádovou kolej se seminářem, v blízkosti náměstí i barokní kostel a pod ním katakomby. Toto byl podnět k opětovnému rozkvětu města, který skutečně započal po roce 1685, kdy se Klatovy staly díky obrazu Panny Marie Klatovské slavným poutním místem.

V době obrozenectví působí v Klatovech celá řada buditelů, zejména klatovský rodák Matěj Václav Kramerius. Roku 1812 poctil Klatovy svojí návštěvou císař František II.

Na začátku 19. století Klatovy zcela změnily svoji architektonickou tvář, a to v důsledku demoličních úřednických rozhodnutí v duchu germanizačního programu vídeňského dvora: bourá se část opevnění, brány, zasypávají se příkopy.

Druhá polovina 19. století je ale pro Klatovy příznivější. V roce 1882 zahajuje svoji činnost muzeum, je obnovena činnost gymnázia, kde se začíná vyučovat česky a jsou zakládány nejrůznější spolky. Město se postupně měnilo v průmyslové centrum. Klatovy vzkvétají společensky i kulturně, k čemuž přispívá i přítomnost a působení mnoha významných osobností.

Město v celé jeho historii proslavily nejen tradiční výrobky, zajímavé historické památky, ale také klatovské karafiáty. Velkým úsilím a obětavostí klatovských pěstitelů se podařilo od roku 1813 vyšlechtit z původních francouzských drobnokvětých karafiátů velké množství pestrobarevných odrůd, které Klatovy úspěšně reprezentovaly na mnoha světových výstavách.

Klatovy si užily katastrof v podobě požárů i válek, ale vždycky zde naskočil motor, který je znovu nastartoval.

Výsledkem jednotlivých historických vývojových etap a budovatelských snah je město s dlouhou a bohatou kulturně-historickou tradicí, se živou a moderní současností, město vstřícné a pohostinné.

Městská památková zóna v Klatovech byla vyhlášena v roce 1992. Její jádro tvoří nejstarší část města vymezená zbytky městských hradeb. Spolu s některými přilehlými lokalitami charakterizují hospodářský a sociální vývoj města v 19. století - století, které znamenalo zlom ve vývoji města.

Památky:

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Dominantou hlavního klatovského náměstí je majestátně působící barokní stavba bývalého jezuitského kostela. Stavbu započal architekt Carlo Lurago v roce 1656 a raně barokní kostel dokončil roku 1679 Giovanni Domenico Orsi. Poté však kostel vyhořel. Opravy po požáru roku 1717 vedl Kilián Ignác Dientzenhofer. Potom několikrát znovu vyhořel a roku 1791 jej převzalo do majetku město, které v něm provedlo větší opravy.

Kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tím tak klasickou koncepci jezuitských chrámů. Vnitřní zařízení je barokní, fasáda poměrně jednoduchá, vyvážená, s bohatě zdobeným portálem (vytvořeným sochařem Josefem Platzerem). Fresková výzdoba pochází z roku 1716. Pod kostelem jsou rozsáhlé katakomby, do nichž se pochovávalo od roku 1674 a kde byla těla zemřelých konzervována působením zvláštního systému větracích kanálů.

Souběžně s kostelem byla v době působení Jezuitů v Klatovech započata i výstavba jezuitské koleje, která sloužila jejich záměrům pozvednout úroveň vzdělání obyvatelstva. Po zrušení Jezuitského řádu byla přestavěna na kasárna a seminář na pivovar. Od roku 1990 je objekt využíván jako nákupní centrum. Je také sídlem městské knihovny.

Černá věž

Do výše 81 metrů se tyčí Černá věž, dílo Antonia de Salla. Věž byla postavena v období let 1547 až 1557 z neomítnutých tesaných kvádrů. Tato nepřehlédnutelná dominanta měla být místem, z něhož by bylo možné přehlédnou a ovládat centrální město, chránit ho tak proti častým požárům i proti nepříteli. Byla symbolem bohatství s patřičnou okázalostí. V roce 1727 byl osazován nový krov a na báni nové korouhvičky. Název věže pochází z jejího ožehnutí četnými požáry, zejména požárem v roce 1758, kdy se žárem rozlil i původní zvon. Na ochoz v pátém patře vede 226 schodů. Odměnou za namáhavý výstup je krásný výhled na okolí, za jasného počasí i na vzdálené šumavské vrchy.

Katakomby

 

Tajemné podzemní prostory jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Ignáce navozují pocit posvátné úcty. V této kostelní kryptě byly pohřbíváni členové jezuitského řádu a významné osobnosti města . První zemřelí byly do katakomb ukládáni ještě před dokončením stavby od počátku 70. let 17. století. Pohřbívání v katakombách ukončily patenty císaře Josefa II. v roce 1783, které zakazovaly pohřby v kostelech. Důmyslně řešený větrací systém umožňuje udržovat optimální teplotu vhodnou pro konzervaci mumifikovaných těl. Do dnešních dnů se jich zachovalo asi třicet.

Radnice

Téměř každé město má svoji radnici. Odtud vycházela rozhodnutí a impulsy, které ovlivňovaly vývoj města a jeho okolí. Se stavbou klatovské radnice se započalo v roce 1557. Stavební úpravy během staletí změnily kompletně její podobu. Poslední její velká přestavba v novorenesančním slohu, na základě projektu architekta Josefa Fanty, se uskutečnila v letech 1923 – 1925. Budovu zdobí sochařská díla Č. Vosmíka a F. Rouse, malby jsou dílem L. Nováka a J. Čejky. V současnosti je sídlem Městského úřadu.

Barokní lékárna „U Bílého jednorožce“

Prohlídku města osvěží návštěva barokní lékárny „U Bílého jednorožce“. Tato lékárna měla v Klatovech dlouhou tradici, apatykáři se zde usazovali od 16. století. V roce 1639 ji získal lékárník Tobiáš Stilling. Lékárna se stala později jezuitskou, a tak se tradice udržela do roku 1966, než v ní byl ukončen provoz.

Prostor lékárny je zaklenut klášterní klenbou, v přípravně a v mázhausu jsou klenby lunetové. Hodnotný barokní inventář s plastikou archanděla Michalea (patrona lékárníků) zhotovil v roce 1733 Jan Gesch Wendt z Allgau ve Švédsku. Fasáda domu je romantická, z doby kolem roku 1870.

Velmi zajímavá je svým interiérem a zařízením, z velké části nepostrádajícím prvky kuriozit pocházejících převážně z 18. století. Obdiv budí zejména dvoumetrový zub narvala. Ve středověku byl považován za roh jednorožce (odtud i název lékárny). Používal se při výrobě mastí a prášků. Pozornost patří i třístupňové lékárenské peci, která je ojedinělá v celé Evropě.

Kostel Narození Panny Marie

Chvíli klidu a velebný zážitek nabízí gotický arciděkanský kostel Panny Marie situovaný v jedné z přilehlých  uliček u náměstí. Tento nejstarší historický objekt ze 13. století byl několikrát přestavován a rozšiřován. Úpravy realizované počátkem 15. století zcela změnily jeho původní vzhled. Právě díky tomuto zásahu vznikl na svoji dobu ojedinělý síňový prostor, který vtiskl kostelu osobitou atmosféru, kterou si uchoval dodnes. V jeho prostorách je vystaven zázračný obraz Panny Marie Klatovské chovající na klíně malého Ježíše, která uzdravuje, a ke které se váže staletími udržovaná pověst prokazující nejen její zázračnost, ale i pravost lidské krve na jejím zraněném čele. Dochovala se také kaple Zjevení Panny Marie „Chaloupka“, postavená v roce 1696, na místě, kde stál původně domek, ve kterém byl zázračný obraz nějaký čas uchováván. Každoročně o klatovské pouti se koná velký církevní průvod ulicemi města k uctění památky tohoto obrazu.

Osamoceně vedle chrámu stojí Bílá věž, původně zvonice postavená v roce 1581, která původně sloužila jako renesanční zvonice a zároveň vchod na hřbitov.  Po požáru v roce 1758 byla zvýšena a upravena do současné podoby. Portál na věži byl původně zasazený  v průčelí arciděkanského kostela.

Hradby

Ochranu středověkých Klatov zajišťovaly dvojité kamenné hradby, budované při založení města. Byly vysoké 10-12 metrů, doplněné baštami a příkopy. Jejich zbytky se zachovaly zejména na východní a severní straně, částečně i na jižní a západní straně vnitřního města. Čtverhranná bašta za děkanským kostelem byla užívána jako kostnice. Zachovala se též okrouhlice v Komenského sadech a na Střelnici.



 Klatovy (9)