Pušperk

Hrad založil roku 1260 Jaroš ze Slivna s pražským purkrabím Poděhúsem na ochranu nové cesty z Horažďovic přes Klatovy a Poleň do Horšovského Týna. Měla tak být posílena obrana zemské hranice, kterou chránila nově založená města Klatovy, Domažlice a hrady Rýzmberk a Starý Herštejn.

Hrad své jméno získal od erbovního znamení stavitele, od lišky, z něhož posléze vznikl německý název Fuchsberk (Liščí hora) a zkomolením se vytvořil dodnes užívaný název, Pušperk.

Jarošovi následovníci využívali Pušperk do konce 13. století. Po nich jej získali do svého držení Hroznatovci.

Protože v době husitských válek patřil hrad katolíkům, byl dobyt a následně rozbořen. Již roku 1447 je hrad uváděn jako pustý.

Poté jej opravil Břeněk z Ronšperka, který prý podnikal do kraje loupeživé výpravy. Z tohoto důvodu byl Pušperk roku 1473 dobyt a rozbořen Klatovskými. Zdá se však, že hlavní příčinou dobytí hradu bylo Břeňkovo katolictví, což se nesrovnávalo s podobojím klatovských měšťanů, kteří byli věrni králi. Pobořený hrad již nebyl obnoven. Na sklonku 15. století připojili Pušperk Švihovští z Rýzmberka ke švihovskému panství a o obnovení hradu se nestarali, protože sídlili na hradě Švihově.

V 17. století byla v prostoru hradu postavena z materiálu získaného ze zbořené obytné věže barokní kaple. Kaple, ale byla v době vlády Josefa II. zrušena a zanedlouho zcela zchátrala. Okolí bylo poté upraveno na úkor pozůstatků starého hradu.

Dnes zbývá z romantické zříceniny hradu jen torzo brány, hradebních zdí a obranné valy, hrad se tiše rozpadá a splývá s krajinou, vlády se ujímá příroda.

Pověst

Psal se rok 1260, když pan Jaroš ze Slivna založil hrad Pušperk, který se v průběhu staletí proměnil v teskné zříceniny, obklopené lesy.

Pán dlouho nevěděl, jaké jméno by hradu nejvíce slušelo. Nakonec se rozhodl, že jej nazve Liščím vrchem podle lišky, která byla erbovním znamením jeho rodu.

Pozoruhodné vypravování se váže k této lišce. Kdysi dávno, v dobách starých předků pana Jaroše, se kolem jejich sídla proháněly divoké lišky. S příchodem každého nového jara přiváděly na svět mláďata a jedno z nich již jako maličké častokrát zavítalo do blízkosti hradu.

Jak ubíhal čas, z malého liščete vyrostla krásná, rezavá liška s huňatým ocasem. Stále mnohokrát přicházela ke hradu, až jednoho dne se neukázala. Po několik dlouhých týdnů lišku nikdo ani koutkem oka nezahlédl.

Však poté se opět vrátila. Byl právě podvečer, slunce pomalu mizelo za obzorem a nebe poseté drobnými mráčky žhnulo rudým světlem. Právě toho dne se pán dozvěděl, že bude otcem.

Liška od té doby chodila ke hradu každý den v podvečer. Vždy se jen na pár chvil ukázala, zaběhla do lesa a mezi stromy se zakrátko ztratila z dohledu.

Uplynulo několik měsíců a jednoho dne již s ranním úsvitem liška přiběhla ke hradu. Všem to připadalo podivné a věřili, že to musí být nějaké znamení. A vskutku, téhož dne pánova žena povila krásné, zdravé děťátko.

Od těch dob lidé věřili, že liška přichází k jejich sídlu a vždy přináší štěstí.